Středoevropské městské parky jsou obecně oblastmi různorodého prostředí pro živočichy. Ukazuje se, že celosvětově žije v parcích velká diverzita druhů, mezi kterými vždy převažují ty původní. Přesto mohou být zároveň zdrojovými místy nepůvodních druhů. Městské parky mohou naopak sloužit jako útočiště pro vzácné druhy. Jako příklad lze uvést motýla bělopáska tavolníkového, který se nalézá pouze na několika lokalitách v jižních Čechách a který se vyskytuje i ve Stromovce.
Ohrožený bělopásek tavolníkový vyskytující se ve Stromovce.
Velký počet druhů živočichů ve městech je z důvodu dobré dostupnosti potravy a pestré nabídky úkrytů. Jelikož jsou města tepelnými ostrovy, tak mají živočichové i průměrně delší rozmnožovací sezonu. Ve městech je u některých druhů vyšší početnost jedinců v populacích. U určitých druhů ptactva to platí v Evropě až o 30 % více. Zde v Českých Budějovicích můžeme vidět krásný důkaz na kosu obecném nebo rorýsu obecném. Živočichové se dobře adaptovali na soužití s člověkem v jeho sídlech mimo jiné také proto, že je zde menší vliv predátorů. Změny proběhly a zafixovaly se dokonce evolučně, kdy někteří ptáci dnes ani nemají potřebu migrovat do teplých krajin, nebo zcela změnili své přirozené biologické hodiny jako dopad neustálého osvětlení.
Je důležité v tomto ohledu provádět osvětu, že nás nijak neohrožují a poučit i o tom čím se živí. Například překvapivě potravou kachny divoké není bílý tukový rohlík, který jim může způsobit zdravotní potíže, a v množství, ve kterém se ročně nahází do vody, může přispívat k eutrofizaci, tedy nechtěnému dodání přemíry živin do systému. To rozhodně ani v případu Bagru není žádoucí.
Bezobratlí
Především bezobratlí živočichové nachází útočiště v rozmanitých mikrostanovištích městských parků, na které se neuvěřitelně rychle adaptovali. Parky ve střední Evropě často nabízejí kombinaci travnatých ploch, keřů, stromů a vodních ploch, což vytváří různorodé mikroprostředí pro bezobratlé. Domov a úkryt zde nachází mnoho suchozemských druhů brouků, motýlů, pavouků, včel a dalších. Vodní plochy v parcích pak často hostí mnoho vodních bezobratlých, jako jsou vážky, vodní brouci a ploštice, plži, mlži a další druhy hmyzu a korýšů. Diverzita bezobratlých v městských parcích má ekologický význam. Hmyz hraje klíčovou roli v opylování rostlin a rozkladu organického materiálu, což má vliv na ekosystém parku i jeho biodiverzitu jako celku. Všichni živočichové živící se filtrováním částic pak přispívají k čistotě vody.
Přímo v Bagru při vypouštění bylo zjištěno, že se zde nachází větší množství chráněných mlžů, než se očekávalo. Pro populace dvou druhů velevrubů – malířského, nadmutého a škeble říční byla uspořádána záchranná akce bezpečného přemístění do Vltavy před vypuštěním nádrže. Je to krásný příklad toho, že umělé parkové biotopy mohou být též biologicky cenné a má cenu o ně co nejlépe pečovat i nadále.
Mlži nasbíraní během procesu vypouštění Bagru. (Foto: M. Dvořáková)
Nejvýraznějšími zástupci hmyzu vázaného na vodní prostředí zde jsou různé druhy vážek jako například vážka jasnoskvrnná a černořitná, šidélko větší a ruměnné, lesklice měděná nebo třeba šídlo pestré. Tyto druhy jsou současně dobrými indikátory kvality vodního prostředí. Po revitalizaci zahrnující osázení prostředí Bagru větším množstvím rostlin se může očekávat nárůst populací i množství druhů živočichů, které zde najdou nová útočiště, a to nejen vážek, ale i brouků a ploštic. Z těch stávajících se zde nejhojněji vyskytuje člunovka obecná a bodule obecná. Naopak méně výrazní, za to ekologicky podstatní jsou konzumenti organického materiálu berušky vodní, vodní plži, máloštětinatci, larvy pakomárů, chrostíků a jepic bez kterých by se hromadila biomasa a množství nežádoucího sedimentu na dně by se zvyšovalo. Méně lidmi oblíbeným hmyzem mohou být krevsající komáři, muchničky a ovádi, jejichž larvy jsou opět vázány na vodu. Pokud bude ale dostatečně vysoká biodiverzita, není čeho se obávat. O tom, jak toho docílit pojednává 3. kapitola o přírodě blízkých opatřeních. Větším rizikem mohou být nepůvodní a invazivní druhy, které představují hrozbu pro přírodní lokality. Jedním z nevítaných návštěvníků, na kterého je třeba dát pozor může být rak mramorovaný, přenášející račí mor, který byl již nalezen v pražském parku Rokytka na stejnojmenném přítoku řeky Vltavy. Více viz kapitola o invazivních druzích.
Vážka černořitná pozorovaná ve Stromovce. (Foto: V. Kolář)
Obratlovci
Stromovka je oblastí s rozmanitou ptačí faunou. Během průzkumu v roce 1997 bylo v době hnízdění zaznamenáno více než 60 druhů ptáků, z toho téměř 400 párů na ploše 68 ha. Například holub hřivnáč se zde vyskytoval ve více než 10 párech, stejně jako drozd kvíčala. Novější podrobný monitoring nebyl prováděn. Pravidelně zde hnízdí chráněné druhy jako žluva hajní, strakapoud malý, žluna zelená a dlask tlustozobý. Stromovka poskytuje podmínky i pro nejmenší evropský ptačí druh, králíčka ohnivého, díky několika vtroušeným skupinkám jehličnatých stromů. V parku hnízdí i ťuhýci obecní a v křovinách kromě pěnice černohlavé také pěnice pokřovní, slavíková a hnědokřídlá.
Pro druhy preferující nelesní prostředí jsou příznivé podmínky díky neudržovaným vlhkým loukám a rybníčkům v západní části parku. Zde se lze často setkat s rákosníkem zpěvným, cvrčilkou říční a občasně i zelenou. Z vodních ptáků zde hnízdí kachna divoká, slípka zelenonohá, lyska černá a potápka malá. Přímo na Bagru ale jejich hnízda nenajdeme, s ptáky se setkáme pouze také jako s návštěvníky, nejsou zde pro ně vhodná místa z důvodu nedostatku vegetace a ruchu. Právě tyto vlhké biotopy jsou ideální pro obojživelníky, kteří se dnes řadí mezi nejohroženější skupiny živočichů. Ve vedlejších tůních v blízkosti Bagru se můžeme setkat s čolkem obecným, ropuchou zelenou, rosničkou zelenou a skokanem štíhlým.
Ropucha zelená, stálý obyvatel Stromovky. (Foto: V. Kolář)
Čolek obecný, další ze zástupců obojživelníků vyskytující se ve Stromovce. (Foto: V. Kolář)
